V bodech:

• Hitem dnešních Vánoc se stalo zapalování svíčky na čtrnáctidenním "hrobu" našeho psa na zahradě 
• Zapomenout doma dárky svého jediného dítěte není zrovna nejúžasnější věc na světě, kterou byst mohli udělat... je to fakt smutný pohled
• Každý rok si opakuju: nepřežeru se bramborovým salátem! (A každý rok to poruším, páč ve chvíli, kdy je vaší večeří "salát se salátem" je to vážně dost těžké)
• Strejdovy dary pro jeho dospělé neteře jsou prostě... úchylně nepřekonatelné! Mrkněte.. :)

A jinak... KRÁSNÝ ZBYTEK VÁNOC... :-) 

Psycho taky občas popracovává. Chtělo by se napsat, že VYCHOVÁVÁ! Neb  se opravdu tu a tam pokouší pracovat jako vychovatelka..Což ovšem ještě neznamená, že jí to jde a že je vždy úspěšná.. No.. spíš není.. Nicméně.. zkušenost nesmírně cenná a obohacující, zvlášť, když rozdíl věku Psycha od jejich svěřenců činí deset let. Tedy maximálně. .. A tak Psycho roste a padá na hubu a roste a padá na hubu..  Ale děsně ji to baví a taky odzbrojuje..

Třeba tohle:

Qido! Co tady ještě stojíš s tím koštětem? 

 Já ti ho tady startuju, víš Psycho?

Dobré ráno všem... 

Tak tenhle seriál mi byl podstrčen úplnou náhodou (dobře, tak ne úplnou náhodou, neb na každý hrnec prostě existuje ta pravá poklička a moji milí vědí...).

Velmi stručně: Hank Moody býval úspěšný spisovatel, nyní jej s jeho ženou Karen opustila i múza. Hank je v hajzlu a utápí se v alkoholu a ženských klínech. To vše z pozadí pozoruje a komentuje jeho dospívající dcera Becca. Vtipný, upřímný, smutný i dojemný.. a bez zbytečných sevítek..

Teda.. Není to úplně novinka - jeho první série byla k vidění už v r. 2007, leč mě to hodně ba i když  pravda, humor je to tedy docela prasácký a ne každému musí sedět. Seriál je k vidění na iserialy.sk ;-).  

(sbohem nudný HIMYMe!)

.. aneb povrchně a z rychlíku...

 Tohle bude znít morbidně.. ale... myslím, že.. to byl vlastně "hezký" pohřeb.. Bez zbytečných slov.. Jsem ráda, že jsem se rozloučila...

Události posledních dní mě donutily zameditovat nad tím, jaký může být život krátký a jak nesmírně plýtváme časem.. Málo sdílíme.. a málo si užíváme sami sebe. Jsme málo zdvořilí, málo se obdarováváme, málo říkáme "mám tě rád" a "jsem rád, že tě můžu znát" a zbytečně si ubližujeme.. Příliš rychle odsuzujeme, někdy i zrazujeme. Všichni se za něčím honíme a neustále  něco musíme, pořád chceme víc a dál, aniž bychom stihli opravdu koukat kolem sebe a uvědomili si, které věci z té obrovské hromady jsou opravdu důležité....

.. aneb když to tam není tak to tam není (a nebude)?

Hlavu si lámu. Jaká může být pravděpodobnost vzniku a následného trvání kvalitního partnerského vztahu, pakliže přes veškeré duševní porozumění a názorovou shodu chybí fyzická přitažlivost?  Trpělivost přináší růže? Nebo ne? Povězteee..

.. dnes melancholicky..

Po nákupu bezového sirupu jupí od Kofoly jsem otočila flaštičku a tam na mě koukal namalovaný nahý klučina s afro účesem, zakrývající rukama tu věc která slouží k vylučování a rozmnožování s nápisem:

                                                             Jsem černý sladký a bez... 

A teď nevím.. fakt je to vtipné?...

(Pardon za kvalitu obrazu, foťák prostě nevedu :-(  )